Prosincové dva krásné dny

2 dny a 450km offem v prosinci, je to dobrý nápad?

 

Náš každoroční (protože jedeme už podruhé) výlet s přespáním u Arona.

Teď v zimě to je s ježděním horší, a tak jsme si vymysleli akci. No a aby to mělo nějakou úroveň, tak musí mít akce i nějaký cíl. A tím je pro nás kamarádova chata na druhé straně Orlických hor.

Minule jsme dojeli za světla pouze do Dvora Králové a tak letos je start a sraz na pumpě už v 8h. Teoreticky je i lepší počasí, není sníh už tady v Liberci jako minule a tak máme ambice dojet offem až skoro tam, nejlépe až úplně tam. A opravdu… kolem osmé jsme na pumpě. Sice chybí Karlos, protože prý ho skolila nějaká nemoc, ale i tak nás vyráží 5. No, nechybí jen Karlos, ale taky slíbené návleky na ruce a řídítka od kamaráda Bulise. Jak jsem totiž večer zjistil, motorka na které pojedu, nemá vyhřívané hefty. No nic, otestuji nové zimní rukavice, asi líp než jsem vůbec chtěl. Moje KTM SE je u doktora a tak mi kamarád Tom zapůjčil jeho nové AJP PR7. Ještě večer doma do toho dávám novou řídící jednotku s novým softwarem, což je od AJP hezký, že se stále snaží motor odladit a posunout ke spokojenosti. Ale o tom později.

  Start tedy proběhl podle plánu, což je velice nadějné. Natankujeme a vyrážíme, protože víme, jak rychle a brzy je tma, a to značně komplikuje jízdu neznámou cestou blátem a sněhem. Po cca 800 metrech už v offu zastavuje Dědek se svou HQ 510, že mu nejde spojka. Rozděláme víčko nádobky a kapalina nikde, takže zkusíme překapat trochu oleje z mazaní řetězu ze 640 do víčka od petky, je to prý taky minerál, tím že to ale kape pomalu, zbývá čas, na zjišťování ( bohužel jak se velice brzy ukáže)  dalších fatálních problémů. Hned po postavení do stupaček zjišťuji, že potřebuji nastavit brzdu i řadičku jinak. Né že bych s tím nemohl jet, ale když je ten čas… Přenastavíme brzdu, trochu upustím pneu, protože jsou jak beton a pak Dědkovi nalejeme to, co zatím překapalo, do nádobky spojky. Olej ale vzápětí mizí. Takto to nepůjde, to kapaní je pomalý, vracíme se ke mně domů, což je kousek, tam potřebný olej mám.  Po nalití olej mizí dál, takže rozdělat pumpu, tam je vypadla ségrovka a samozřejmě prasklý okroužek. Doma mám jen velký a tak musím do města pro jiný. Bohužel, všude zavřeno a co jsem sehnal, je moc tlusté, nejde nám tam píst nasunout. A tím pro Dědka výlet na motorce končí. Jako už po několikáté. Asi by měl zauvažovat o jiné motorce, tahle ho vypekla už i na náš vkus mockrát.

My tedy konečně vyrážíme na trasu, už jen čtyři ve složení …. Venca na své legendární Africe, Bulis KTM 690, Dušan  KTM 640 a já na AJP PR7, která má najeto asi 1500km. Jelikož máme dvouhodinové zpoždění, musíme začít tahat hned od začátku, což je prima na to abych si nějak zvykl na jinou motorku :-D . Ale mělo být ještě hůř …..a bylo. Po cca 2km, mám pocit že to nejede, ne že by nechtěl motor, ale kola.. teda zadní. Zastavuji a je jasný, že naštelování páčky zadní brzdy neproběhlo ideálně, brzda přibržďuje. Mechanik Bulis rychle zakleká a jde to přeštelovat. Nejde to vůbec zmáčknout, je to natlakovaný jak čert a najednou ….už to jde… jenže nějak moc lehce. Už jen slyším Vencu… „hele tamhle něco teče“, a teklo. U bendža hadice prdla, čímž skončil výlet i pro mě. A to teda sakra brzy, protože to neopravíme. Bulis říká: „no jo, no, co se dá dělat“. Dá se dělat, říkám… „jedem“.  A tak jsme vyrazili. Bez zadní brzdy to bude zážitek na tom bahně a sněhu. Začínám tedy trochu opatrně, samozřejmě se bojím. Po cca 2km, cítím, že i přední kolo nejede jak by mělo…. No aby ne, je prázdný. Musím dojet cca 1km na prázdném, než dojedeme na místo, kde se na to půjde podívat. Utržený ventilek. Když ale brzdím jen přední brzdou, kolo jsem trochu upustil a haltr tam není, dalo se to čekat. Duši mám, jen aby tam Tom měl nějaký vercajk, když už si pořídil tak pěkný kastlík na to. Zvládneme to celkem rychle, jen musím kolo více nafouknout, takže foukáme přes 2atm a děkuji kolegovi Bulisovi, že mi prostrčil ventilek dírkou. A že mi neskřípl novou duši. Sám se nabídl, že to raději udělá, za prvé to jako servisák umí líp, za druhý se možná cítil trochu provinile a za třetí, duší jsme měli omezený počet. Tak fajn, pokračuju bez zadní brzdy s přefouklým předním kolem na nové půjčené motorce. Ale čas běží a musíme jet. Díky počasí jedeme ale celkem svižně, kluci mi malinko ujíždí, ale není to nic tragického, cestu máme trochu najetou z minula, jen je bez sněhu, o to více bahna. U Pecky jedeme už jinudy, než minule, ale cesta je stále pěkná, bahnité výjezdy, vypalovačky mezi poli, bahno jednou krásně hnědé, u Nové Paky krásně červené a o to více mazlavé. Přemýšlíme, jestli v Pace vezmeme benzín, ale ty paka tam nemají pumpu na naší trase tak jedeme dál směr Dvůr Králové. Tam o jedné pumpě víme a pumpařka z nás určitě bude mít velkou radost, neboť jsme jedna velká koule různobarevného bahna. Celkem nám to odsýpá a na to, jak to klouže, jedeme pěkně a kupodivu zatím bez jediného pádu. Do cesty se nám staví schody dolů a za nimi takový výjezd po skále zase nahoru. Také to ale proběhlo bez ztráty květinky a aspoň jsme se zahřáli. Blíží se 14hod, a my jedem okolo Dvora Králové, objíždíme ho z jihu, pěkný výjezdík a jak je zvykem u našich lesních zemědělců, cesta plná naházených větví a kmenů. Kluci na KTM to přeletěli a větvě trochu zpřeházeli. Kvůli jedné, která míří  přesně na chladič a nejde se jí vyhnout, zastavuji, větev vytahuji a jedu dál. Jsem na větve trochu citlivější od jisté doby. Nahoře čekám na Vendu, ale tomu se podařilo zapíchnout kolo Afriky do takového véčka a protože to nešlo projet, jdu mu pomoct Afriku vysvobodit ze zajetí. Je to celkem fuška! Přesto, že co šlo sundat, už Venca sundal, je to pořád celkem těžký a ty různě promotané větvě nám dávají zabrat. Tam jsem se poprvé, ale i naposled na cestě zpotil. Jedeme dál, zatím stále jen bláto a žádný sníh.

Blížíme se k Jaroměři, kde už dáme jak jídlo, tak benzín, prostě nutná zastávka. A jak jsme předpokládali, paní na pumpě z nás měla radost :-D . Nechceme se zdržovat dýl než je nutný, pořád to vidíme nadějně. No musím říct, že nám to fakt jde. Dušan to naplánoval fakt hezky, trasy se držíme a když ne, tak se nevracíme, ale napojíme se na ni jak to jde. Jedeme teď podél Metuje směr Nové Město. Krásné vypalovačky po loukách, jen v jednom poli je cesta fakt hodně mazlavá a hluboká, takové zpestření. V Novém Městě Dušan potkává asi nějakého kámoše, v interkomu slyším chceš do držky? Jen jsem se modlil, ať na následující dřevěné lávce někdo z nás nepředvede nějaké zábavné vystoupení pro ty naštvané diváky. Povedlo se. Teda k jejich smůle vlastně nepovedlo. Už se začíná smrákat, je zima a tak je to hrozně brzy. Jedeme směr Sedloňov, kde víme, že už půjde do tuhého. Sakra, Dědku, ty dvě hodiny nám fest chybí. Krásné údolí, ale celkem tmavé, nahoře na louce chce Dušan nasadit své UFO, čelovku, protože LC4 svítí mizerně jako SE, ale já jedu na PR7  :-D. Ale i já bych bral nějaké přídavné světlo, na silnici, to co tam je, stačí, ale do offu moc ne. Vtom se Venda otáčí a říká týjo tam je JELEN.  Minimálně 5vteřin si myslíme, že to je jelen, jen se stále nehýbe. A nepohnul se ani když jsme k němu přijeli, páč byl dřevěnej????

Za chvilku jsme v Sedloňově, a s každým výškovým metrem přibývá i sníh, a to i na cestě. Škrábeme se po cestě, moc nadějně to nevypadá. Jak končí asfalt a začíná asi jiná cesta (není to pod sněhem poznat, možná jen skončila snaha traktoristy to dál prohrnout), ozve se v interkomu „leží mi to na noze“, takže musíme Bulise vysvobodit ze zajetí jeho 690. Všem je asi jasný, že „Tudy cesta nevede“ alespoň pokud nevyměníme motorky za běžky. Zkusíme to ještě asi 200 metrů, asi v nějaké naději, že o kus výše bude sněhu méně, ale nebylo.

Padá tedy rychlé rozhodnutí pokračovat dále přes hory po asfaltu. Je kolem nuly, padá sníh s deštěm a je tma. V Deštném jsme za chvilku, zde si Bulis bere pláštěnku (prý to je hned) a tak za 20 minut celý zmrzlý od čekání pokračujeme dál. :-D  Začíná stoupání za Deštným, začíná sníh na silnici a je celkem velký provoz proti nám, což je v kombinaci se sněhem a kapkami na plexi hrozně příjemný. Navíc auta v protisměru asi nechápou, jak to, že ten běžec na běžkách s čelovkou jede celkem rychle a ještě po silnici a tak si na nás svítí dálkovými. No, ve vyhřátém autě to mohla být celkem bžunda. Bez zadní brzdy na sněhu to fakt nechci přepálit do zatáčky nebo nějakého výhybného manévru. V různých kolejích se motorka občas dost zavlní, ale žádné auto nás nepředjelo. V Orlickém Záhoří už je sníh jen občas, přejíždíme na polskou stranu, je tam kosa a tma úplně stejná jak v Čechách. V letě je ta cesta kolem potoka a jezírek hezká, ale teď se modlím, aby v žádné zatáčce nebyl sníh. Už se ale blížíme, už se těšíme na teplá kamna, čaj, maso, dokonce i na zázvorovou kořalku (na tu hodně). Z Mezilesie, kde ještě zastavujeme na pumpě a posíláme zprávy, už to je na chatu fakt kousek, posledních 500 metrů na sněhu už pro nás není žádný problém.   

Takže jsme tam…. bez dalších nehod a problémů, kamna hřejí, čaj se vaří a Aron už veze maso i pivo.  Večer se tam k našemu překvapení objevuje i dědek, přestože řekl, že nepřijede. Chtěli jsme po něm totiž původně, aby přivezl bendžo na opravu té zadní brzdy, ale když řekl že nepřijede, tak jsme mu ani nevysvětlovali kde to je, což pak pro něj byl oříšek,  protože nikdo neměl celý večer mobil v ruce. Důvod byl jasný….stále ještě existuje místo, kde nemá signál žádný operátor a tady to tak fakt je. Takže je paráda, že trefil.  Paráda už není, že Dědek nic nesehnal, i když se snažil, takže cesta zpět zase jen s přední brzdou.

Kecáme, popíjíme a v 1.00 (asi) jdeme spát. Ráno vstáváme normálně, okolo 9h už snídáme a celkem rychle vyrážíme zpět. Ranní start celkem bez problémů, nakonec jak 690 i Afrika se nechaly přemluvit ke startu. Dušan šel raději nastartovat už o hodinu dříve.  Rozhodli jsme se objet hory tentokráte po hlavní cestě a v Novém Městě se napojit na Off. Sice zima a nuda, ale uteklo to. A jsme zase v terénu a už je zase zábava. Jedeme po stejné trase, jen v protisměru, takže tak trochu tušíme, co nás čeká. Ale odsýpá to. Jedeme po našich stopách, pochybuji, že by tam jel ještě někdo jiný. Na větvovém tentokráte sjezdu, odkládá stroj tentokráte Bulis. Poslouchám chvíli v interkomu jak tam funí, ale nahoru pro něj nejdeme a už je tady a jedeme dále. Za chvíli ve sjezdu odkládám já, na šutru totiž nebylo dobrý použít přední brzdu, ale jinou jsem neměl. Zvedám AJP jak pírko a pokračujeme. Čeká nás sjezdík k mostu po skále, na který se těším, bez brzdy to bude fajn,  a pak vyjet několik celkem křivých a prudkých schodů. To se mi úplně nepovedlo, trochu se bojím, abych to moc nepřehnal a nepřehodil jsem motorku přes hlavu do potoka, ještě ji úplně v rukou nemám. No plynu jsem dal tedy opravdu málo a tak zůstávám s předním kolem nahoře, ale zadní ještě potřebuje tři schody nějak vyjet. Kluci mě popotáhnou a tím zachrání. Ostatní v pohodě, jen Vendova pneu, už taky trochu unavená, hrabala a určitě byla ráda, že už tam nebyl další schod. V Pecce tři hospody zavřený, možná už dlouhodobě. Díky, Andreji, že se nezdržujeme jídlem a jedeme dál. V dalším lese už Bulis hlásí, že se mu nějak nelíbí jeho přední kolo. Venda to tam taky odkládá a nadává na C17 od Mitasu. V Nové Pace tedy jedeme k restauraci, je 14,30 a máme břicha úplně prázdný, stejně jako Bulis kolo. Jdeme se najíst do celkem nóbl jídelny, ale naštěstí jim naše ne úplně čisté hadry nevadí, tak si plníme břicha. Kupodivu, po obědě je Bulisovo kolo, na rozdíl od našich břich pořád prázdné. Takže Bulise čeká tělocvik, což jde s plným břichem o hodně lépe, jak sám Bulis komentuje. Prý, že se asi v tom předklonu poblije. No, poblila se asi pneumatika, nešla z ní vůbec vyndat duše, byla něčím přilepená a z gumy pak vypadalo asi kilo nějakých cucků. Ve třech jsme ji ale vytáhli, to prostě nemohla vyhrát. Pak už to byla rychlovka.

Rychle razíme, už se zase začíná stmívat. Rozhodli jsme se ještě navštívit našeho kamaráda Dana, který nedávno na motorce přišel o nohu.  Výjezdík z louky, kde jsem se potkal s Vaškem, jsem musel dát napodruhý, protože jsem se už nerozjel. Venda tam kousek dál ještě odložil někam Afriku, ale počkali jsme a on si poradil sám. Jeden výživný sjezd, kde to bláto fakt už teklo, jsem sjel za pomoci nevím čeho, brzdil jsem vším, co jsem měl, ale nejvíce asi pohledem, protože ta přední brzda byla úplně na nic. Dole na silnici už nám je jasný, že je tma a prší a že musíme po silnici do Turnova. Tam se loučíme s Vendou, ten razí směr Praha a my jdeme hledat Danův baráček. No, Seikos z toho udělal celkem bojovku, ani raději nebude psát kudy jsme tam jeli, ale zastavili jsme přímo před jeho domem. Dan měl jistě radost a doufejme, že i Míša, protože tu pak čekala služba s hadrem. Nějak to z nás kapalo a bylo to navíc hnědé. Dáváme rychlý čaj a buchtu a jedeme domů. Pod Frýdštejnem se loučíme s Bulisem, ten to bere směr Hrádek, a my nahoru směr Jablonec. Zastavuje nás na silnici taková mlha, že by i Rákosníček čuměl. Vidíš tak metr před sebe, ale nevidíš ani na zem, kudy jedeš. To prostě nešlo. Odbočujeme tedy raději někam dolů, kde mlha není. Dojeli jsme na myčku, kde umyjeme největší bahno a loučíme se i s Dušanem. A každý rychle do vany.

Z vany si píšeme zprávy, že jsme každý v pořádku doma. Musím říct, že mě AJP fakt mile překvapilo, přestože jsem na něm nenašel tu správnou polohu. Jelo se na něm skvěle, holt bych pro sebe potřeboval o kousek výše řídítka. Ale nový software zlepšil rapidně průběh, jede to pěkně i v nízkých otáčkách a nechcípá, jako před tím. Jen bych ještě ubral zub na kolečku a bude to dokonalé. Podvozek snese srovnání s WP a to je, myslím, velká pochvala. Přední guma Motoz  S/T už je mi známá ze SuperEndura. Tady se sice nadřela daleko více, ale podržela v krizových situacích, takže u té jistě v terénu zůstanu. Test zimních rukavic v pohodě. Ještě že jsem je měl.

Tak Vám kamarádi děkuji, za skvělý zážitek, že jste na mě vždy počkali, když bylo potřeba a našim strojům děkuji, že to zvládly a dovezly nás až zpět domů.

Těším se na další akci „libereckých bahňáků“

 

 

 

Copyright © 2019. Všechna práva vyhrazena.
Web funguje na systému Shoptet. Grafiku vytvořil a implementoval Tomáš Hlad.